Olomoucká „rovina“ aneb my nepláčeme, my víme…

Olomouc – Sadská                81 : 51

První prohra UP v soutěži na půdě Sadské byla jistě nečekaná. Hlavně pro soupeře. My dobře víme, jaký potenciál je hlavně v srdcích našich hráček. To ovšem první tým soutěže nevěděl a tak s námi blahosklonně klábosil, soucitně se díval na naši prořídlou lavičku aby pak byl o to udivenější a hledal důvody prohry všude jinde než na hřišti. Špatné bylo publikum ( moc fandilo…), špatní byli rozhodčí ( nadržovali…), zkreslené zprávy byly o zdravotním stavu hráček ( zřejmě kdosi disponuje rentgenovým zrakem a neviděl hráčky vybíhající ven při nevolnosti…). A tak se dalo čekat, že zhrzený tým připraví jaksepatří odvetu.

Co se děje na moravských palubovkách by mohly mnohé české týmy vyprávět. Takže jsme se připravili na to, že nám budou chtít oplatit prohru i s úroky. Odjeli jsme však naprosto klidní. Pouze 7 schopných hráček, z nichž většina byla 93-94, navíc bez větších ligových zkušeností, mohlo jen překvapit. Osmá hráčka na lavičce seděla pro případ, že by se vyfaulovaly 3 a ona se postavila pouze do obrany, což nakonec nebylo nutné. Další hráčky základu se doma potýkaly se zraněními a nemocemi, takže jsme se ani nedivili potěšenému pohledu soupeřek, které na hřišti zjistily, že s námi nepřijely nejlepší hráčky z minulého střetnutí a výškou jim nesaháme ani po ramena. Přesto nebylo nic ponecháno náhodě.

Od prvních minut až do konce střetnutí si stolek hrál na mírně nechápavé, když nám a rozhodčím vysvětlovali, že tlačítko 24 nejde zmáčknout ( bohužel jen při jednom směru útoku…), že vlastně ani neví, kdy se mačkat má…. Rozhodčí v Čechách po opakované chybě zpravidla nechají vyměnit obsluhu časomíry nebo vždy zastaví čas a nechají nastavit správné vteřiny. Moravské řešení?? Úsměv…. Oni to neumí….Oni se to učí…. Hm, v lize??? Trochu pozdě, ne?

Dění na hřišti se vyvíjelo podle plánu, domácí vedly a radovaly se, my chválili a snažili se poradit nezkušeným hráčkám, co dělat, když jim stojí „dlouhá“ v bedně a pak jde na ni přihrávka, aniž by to někdo posoudil jako porušení pravidla 3vt. Nějak se těm dlouhým musí přece pomoct….. Arbitři s úsměvem vždy přikyvovali – oni to budou sledovat…. A v zápětí nechali stejnou situaci opět bez potrestání. Stejně tak jako spoustu a spoustu faulů na naše pronikající hráčky , které byly občas velmi nevybíravě atakovány. Bohužel nejen protihráčkami. Neustále pobíhající a křepčící trenér soupeřek vbíhal soustavně do hřiště a při jedné z mnoha gestikulací se mu podařilo uhodit do obličeje naši rozehrávající Lenku H. Neskutečné!!! Ani v tomto případě rozhodčí nic neviděli!!

Výsledek zápasu pro nás není důležitý. Účast ve finále jsme měli již zajištěnou a potěšující snaha Anety a Katky je pro nás příslibem. Ostatní bojovnice Domča, Lenka, Kikina a Andrea jako vždy nic nevypustily, makaly celý zápas, bohužel výšková a početní převaha rozhodly.

Po skončení zápasu jsme s údivem prohlíželi zápis,  poškrtaný a přepisovaný . Nesouhlasil ani stav, který svítil na tabuli při závěrečném klaksonu se stavem v zápisu.  Až podle videa jsme zjistili, že nám prostě poslední koš nějak „zapomněli“ napsat. A tenhle stolek obsluhuje DL? Image družstva se skládá ze střípků. Olomoucká skládačka byla však víc než křivá.